Uvědomění

4. listopadu 2013 v 11:54 | Effy |  Diary
Je to skoro rok, co jsem sem naposled napsala. Těžko tomu uvěřit...
Myslím si, že jsem za tenhle rok ušla dlouhou cestu. Ale abyste mi nerozuměli špatně, lidi se nemění. (Až na opravdu vyjímečné případy) Přesto si ale můžeme vybrat. Můžeme být nejhorším "sebou", ale taky můžeme být tím nejlepším. Mezi tím je hodně velký rozdíl a vždycky je co zlepšovat. Dát si ale za cíl být někým jiným, to je tak trochu předem určeno k neúspěchu.
Za ten rok jsem si třeba uvědomila, že mi chybí moje kreativní já. A to hodně. Tím rozhodně nechci říct, že jsem umělec, ale myslím, že kreativita, umění i prostě jen krásné věci do mého života patří. I když to třeba znamená jen začít zase fotit, možná psát, dělat grafiku, kupovat si "hezké věci", okukovat umění... S tím tak trochu souvisí další věc. Tenhle rok jsem v maturitním ročníku, nevím jestli jsem na to po cestě zapomněla, jestli mě odradily otřesný "odborný" učitelky nebo jen to, kolik málo jsme se toho zatím naučili, ale já miluju tenhle obor. Tohle je to, co bych chtěla dělat, čím se chci živit. Nevím, co lepšího bych mohla dělat. A tak mám další přání - pořád se v tom zlepšovat.
I přesto, že jsem odmalička byla docela anti sportovní dítě, jsem si tenhle rok uvědomila, že mě to cvičení baví. Vždycky se k němu po nějaké době vrátím. A už k tomu nepotřebuju výčitky toho, jak vypadám. Kdyby to někoho zajímalo, tuhle zálibu jsem našla v Jillian, Pilates (Casey Ho) a v józe (i když tam jsem totální začátečník, ale na tom mi nezáleží).
Brzo to bude dva roky, co jsem se dala dohromady s ním. Někomu to může přijít moc brzo na přehnaný závěry. Ale některý věci můžu říct s jistotou. Tohle je člověk, jakýho jsem si myslela, že nikdy nenajdu. Zatímco ostatním lidem se spíš uzavírám víc než dřív, jemu jsem se otevřela jako nikdy nikomu. Strávili jsme spolu hodně času, tolik co šlo a myslím si, že tohle bude fungovat - nebo spíš, že už to funguje od začátku. Někdo by řekl, že do toho vztahu dávám hodně. Ale pro mě je to takhle přirozený. (v tomhle případě) Strach z toho někdy mám, ale... vždycky vím, že to stojí za to. A co je důležitý, vidím, že on do toho dává stejně jako já.
Možná, že konečně pro mě nastal čas, kdy vidím nějakou konkrétní budoucnost a mám pocit, že se mám na co těšit.
Teď možná působím dojmem, že hladce pluju životem s úsměvem stále na rtech, ale ne, pořád jsem to já. Pořád někdy mívám depresivní nálady a v tomhle podzimním období obzvlášť. Asi vždycky budu přecitlivělá a pořád všechno moc řešit. Ale teď k tomu mám míň důvodů a úžasnýho chápajícího muže (kterýmu se občas vybrečím na ramínku)...

Co se týče blogu, docela uvažuju se tomu zase začítá věnovat... Ale určitě bych šla jinam. To, co pro mě znamená Effy, už nejsem a ani nechci být. :) Sem už stejně skoro nikdo nechodí. Co mi nejvíc vrtá hlavou, jestli se tam věnovat "zdravému" životnímu stylu (včetně veg receptů a tak) - což je podle mě mimo jiné tak trochu "vznešenější" poslání než tyhle "deníčky" a zároveň by mi to pomohlo mít i pro sebe tyhle věci tak nějak pohromadě. :) Samozřejmě vím, že takových blogů je asi dost, ale... :)

Jestli si tohle ještě někdo přečte, uvítám názory ohledně toho zaměření blogu a taky jestli sem pak mám dávat odkaz. :)
Všem přeji krásný den
 

Chybíte mi.

3. ledna 2013 v 20:09 | Effy
Chybí mi to tu.
Chybíte mi vy. Potřebuju se občas vypsat. A je tolik věcí, který nikomu neříkám...
Začal nový rok a já se znovu snažím. Mít ze sebe lepší pocit. To je ten obrovskej a stálej cíl, ve kterej doufáme všichni. Každej má svou cestu, ale vlastně hledáme to samý.

Jak se máte? Jak jste si užily Silvestr? Jaký máte pocit z novýho roku?
Já si vždycky před koncem roku říkala: "bože, doufám, že ten příští rok bude lepší". Ale tentokrát ne. Víte co? Bude mi stačit, když bude aspoň stejně dobrej.
Minulej Silvestr po půlnoci jsme se vlastně "dali dohromady" s J. sice to ještě nebylo úplný, ale takový to první, kdy jsme oba objevili že ten druhej pro nás má slabost a že se tomu nedá bránit. Takže já mám za sebou úžasnej rok s úžasným mužem. Našla jsem v něm, co jsem nevěřila že v někom najdu...
A tak si říkám, když mi štěstí takhle hraje do karet, co takhle přidat k tomu taky svou snahu a dotáhnout to ještě dál?

Jsem zase ve své melancholické náladě, takže radši budu končit, ale
přeju Vám všem do novýho roku to nejlepší, ať je tohle rok, kdy uděláte ten pokrok, kdy se uděláte v nečem lepším nebo kdy vás něco nádhernýho potká!


Deep down

20. září 2012 v 13:40 | Effy
Vlastně se v mým nudných životě nic neděje. Jenže v mojí hlavě se toho děje až moc.
Nevím co mám dělat, přestává to být sranda, začínám kazit jedinou věc, která mě drží nad vodou (ano, myslím J.).
Asi už fakt potřebuju OPRAVDOVOU změnu. Protože jestli zkazím nás, tak... to by už byl vážně konec.
Jenže jak změnit mou vlastní chorou mysl... Vynasnažím se, protože jinak mi nezbyde jedinej důvod proč vůbec ráno vstávat z postele. Strašně nechci být touhle osobou, uvědomuju si tu ubohost a patetičnost... Musím se z toho vyhrabat a musím to udělat sama. Teď to musím jen vydržet, dokud se mi neudělá líp a budu schopná něco dělat a pak potřebuju pořádnou změnu. Ale je to těžký, změnit sebe a přitom muset pořád žít ten stejnej nudnej život den po dni...